Barrandovský most — PRAHA iNFO

> Mosty

Barrandovský most spojuje tzv. Jižní spojku s ulicí K Barrandovu.

V roce 1978 byla na branickém a barrandovském břehu Vltavy zahájena stavba mostu a napojujících vozovek jako součást středního okruhu komunikačního systému Prahy v jeho jižní části. Vzrůstající doprava v této oblasti byla zdůrazněna rekreačním charakterem této příměstské oblasti. Ten vyvolal podstatné zvýšení dopravy silniční, jenž si vynutilo budování čtyřproudých silničních komunikací na obou březích Vltavy. Zároveň chyběl most v prostoru Podolí, Hlubočep, Braníku a Chuchle.

Barrandovský most představuje případ přemostění, kdy se konstrukce zcela podřizuje požadavkům komunikace, kterou přes terénní nerovnost převádí. Mimořádně směrově obtížný úkol návrhu dvojice dopravních uzlů, navazujících na obě pobřežní výpadovky ve spojitosti s řešením směru a trasy mostu, vyřešil nejlépe návrh inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripla a architekta Karla Filsaka.

Výsledný dopravní systém má ve srovnání s dřívějšími studiemi podstatně nižší rozsah mostních konstrukcí, avšak za cenu jejich nepravidelného tvaru, křížícího tok Vltavy ve výši 15 metrů nad hladinou a v délce 200 metrů šikmo pod úhlem 530. Most se svými dvěma pásy širokými 20 metrů (tedy celkem osm jízdních pruhů) a dvěma chodníky řadí k nejširším mostům v České republice (některé prameny uvádí, že je opravdu nejširším mostem v ČR). Je z předpjatého betonu, šest polí má měnící se šířku od 35 do 72 metrů. Pilíře, společné pro obě poloviny mostu, se sestávají ze tří na sebe postavených železobetonových hranolů, které se směrem vzhůru zvětšují.

Barrandovský most, jehož jedna polovina byla otevřena v roce 1883, byl včetně směrových nájezdů dobudován v roce 1988. Most byl pojmenován po Antonínu Zápotockém, někdejším prezidentovi Československé republiky, přejmenování na Barrandovský most schválila 24. ledna 1990 rada Národního výboru hlavního města Prahy.

Informace o pražských mostech přes Vltavu přepisujeme s laskavým svolením paní Martiny Slánské. Děkujeme.