Katedrála sv. Víta — PRAHA iNFO

> Historie katedrály
> Triforium
> Hrobka českých králů
> Kaple sv. Václava
> Korunovační klenoty
> Královská oratoř
> Varhanní kruchta
> Kaple katedrálního ochozu

Katedrála sv. Víta, největší z pražských kostelů, mauzoleum českých králů, schránka symbolů státní samostatnosti – královské koruny a ostatních korunovačních klenotů.

Historie katedrály

Původně rotunda (r. 929), později románská trojlodní bazilika (1060-1096). Na jejím místě založil roku 1344 Karel IV. gotickou katedrálu budovanou pod vedením Matyáše z Arrasu (1344-1352); po jeho smrti na stavbě pokračoval Petr Parléř (1353-1399) a jeho synové Václav a Jan (1399-1420). V tomto období byl postaven chór s kaplemi a hlavní věž (zůstala nedokončena). Renesanční helmice a ochoz na věži vybudovány roku 1564 (Bonifác Wohlemut), nová barokní cibulová střecha v roce 1770 (N. Pacassi). Západní část chrámu v novogotickém slohu se začala stavět roku 1873 a byla dokončena v roce 1929.

Trojlodní gotická katedrála s příčnou lodí a věncem chórových kaplí je dlouhá 124 metrů, v ose příčné lodi široká 60 m a 33 m vysoká. Výška hlavní věže 99,6 m. Klenbu nese 28 pilířů.

Triforium

Nad pilířovými arkádami probíhá celým chrámem triforium, vnitřní ochoz s galerií sochařských portrétů členů královské rodiny a osob, které se zasloužili o stavbu chrámu. Portrétní poprsí ze 14. století jsou ukázkou gotického sochařství z Parléřovy huti. Jsou to bysty členů rodiny Karla IV., pražských arcibiskupů, ředitelů stavby a stavitelů – Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. V nové části bysty osobností našeho věku, které se podíleli na dostavbě chrámu a jeho výzdobě. Jsou dílem sochařů 20. století. Před hlavním oltářem (1868-1873) renesanční tumba královské hrobky z bílého mramoru (1566-1589), dílo Alexandra Collina. Na horní desce uprostřed postava Ferdinanda I., po jeho pravici syn Maxmilián, po levici manželka Anna Jagellonská. Na postranních stěnách poprsí Karla IV., jeho čtyř žen a jeho nástupců.

Hrobka českých králů

Z kaple sv. Kříže vedou schody do podzemí chrámu, v němž jsou vykopávky se zbytky zdiva rotundy z 10. století i románské baziliky z 11. století a královská hrobka se sarkofágy Karla IV., jeho dětí, čtyř manželek a dalších českých králů – Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II. Hrobka byla upravena v letech 1928-1935.

Kaple sv. Václava

Při jižní části příčné lodi je nejkrásnější kaple chrámu – gotická kaple sv. Václava. Vznikla v letech 1362-1367 na místě původního hrobu světcova a je dílem Petra Parléře. Spodní část stěn je obložena více než třinácti sty jaspisů a ametystů a zdobena nástěnnými malbami (Pašijový cyklus) z let 1372-1373. V horní části jsou malby představující legendu sv. Václava z počátku 16. století (Mistr litoměřický). Náhrobek Václavův je rovněž ze 14. století, ale na začátku provedeny některé úpravy. Opuková socha sv. Václava je gotická, polychromovaná a pochází z Parléřovy huti (1373).

Korunovační klenoty

Ve stěně pod oknem je portálek, vedoucí na schodiště ke komoře s korunovačními klenoty. Komora je uzamčena na sedm zámků a klíče uschovány u sedmi různých institucí. Soubor korunovačních klenotů tvoří svatováclavská koruna, zlatnické dílo z roku 1346. Zdobí ji 46 spinelů, 20 safírů, 25 smaragdů a 20 perel. Podle rituálu, zavedeného Karlem IV., mohli být čeští králové právoplatně korunováni jenom na Pražském hradě a pouze touto korunou. Renesanční zlaté žezlo a říšské jablko z druhé poloviny 16. století jsou rovněž zdobeny drahokamy. Pláště a štóly protkávané zlatem pocházejí z první poloviny 18. století, poduška na korunovační klenoty zdobená znaky českých zemí z druhé poloviny 19. století. Korunovační klenoty bývají vystavovány jenom při vzácných slavnostních příležitostech.

Královská oratoř

Královská oratoř (1493) po pravé straně hlavního oltáře s naturalistickým, pozdně gotickým ornamentem v podobě propletených větví, je ozdobena znakem Vladislava Jagellonského, na jehož příkaz byla vystavěna, a znaky zemí, kterým vládl.

Varhanní kruchta

Renesanční varhanní kruchta (dílo dvorního architekta B. Wohlemuta z let 1557-1561) v severní části příčné lodi uzavírala před dostavbou chrámu gotický chór na západní straně. Na dnešní místo byla přenesena v roce 1924.

Kaple katedrálního ochozu

Gotické kamenné tumby českých knížat a králů z let 1370-1375 v kaplích katedrálního ochozu pocházejí z hutě Petra Parléře, patrně z podnětu Karla IV. V kapli sv. Jana Křtitele je románský tzv. jeruzalémský svícen, jehož podstavec je vzácná románská práce porýnského původu z počátku 12. století. Přinesl prý jej Vladislav I. z výpravy do Milána roku 1158. V ochozu je také umístěn stříbrný náhrobek Jana Nepomuckého z let 1733-1736, navržený Jos. Em. Fischerem z Erlachu, a severně od hlavního oltáře ze dřeva řezaný reliéf z roku 1630 od K. Bechtellera s výjevem útěku zimního krále Bedřicha Falckého, zachycující pozoruhodným způsobem tvář pobělohorské Prahy. Od Fischera z Erlachu (ve spolupráci s F. M. Kaňkou) je i náhrobek hraběte Leopolda Šlika s plastikami Mat. B. Brauna (1723).

Také doba, v níž byl chrám dostavěn, přispěla významnými díly k obohacení této památky a pokladnice umění. Kromě vynikající sochy klečícího kardinála Schwarzenberga z let 1892-1895 od J. V. Myslbeka v katedrálním ochozu jsou to například barevná okna, díla předních českých umělců.

Při vstupu do chrámu po pravé straně v první kapli (sv. Ludmily) je plastika Křest sv. Ludmily od Karla Pokorného z roku 1935 a barevné okno od Maxe Švabinského, od něhož je rovněž mozaika na západní stěně kaple. V druhé kapli (Božího hrobu) je okno dílem K. Svolinského (1932), v třetí kapli (Thunovské), navrhl barevné okno F. Kysela (1929), okno v páté kapli C. Bouda (1934); od Maxe Švabinského je také okno v příčné lodi, kde je rovněž pomník padlým za první světové války od K. Pokorného z roku 1922. V první kapli zleva (Bartoňů z Dobenína) je nástěnná mozaika i návrh okna od F. Kysely (1935). V sousední kapli Schwarzenberské je okno K. Svolinského z roku 1931 a ve třetí kapli okno od Alfonse Muchy také z roku 1931.