Kostel sv. Mikuláše — PRAHA iNFO

Ve stavebních dějinách Prahy se nejvýznamnějším způsobem projevilo období vrcholné gotiky, symbolizované katedrálou sv. Víta na Pražském hradě, a období baroka, představované vrcholnou jezuitskou stavbou chrámu sv. Mikuláše.

Kostel sv. Mikuláše se stavěl na místě zbořeného starého gotického kostela téměř 60. let, stavbu řídili nejlepší architekti pražského baroka Kryštof Diezenhofer a poté jeho syn Kilián Ignác. Věž z roku 1755 je dílem Anselma Luraga, který navrhl zároveň bohatou vnitřní výzdobu kostela.

Rozlehlá nástropní freska, zobrazující život sv. Mikuláše, která měří kolem 1500 čtverečních metrů a patří k největším v Evropě, je dílem Jana Lukáše Krackera (1761-1770). Pod kupolí chrámu s freskou F. X. Balka jsou umístěny čtyři sochy církevních učitelů od Ignáce Platzera st. Od téhož autora pocházhí i pozlacená socha sv. Mikuláše na hlavním oltáři. Vysokou uměleckou hodnotu má kazatelna s plastikami Richarda a Petra Prachnera (1765), oltářní obraz Smrt sv. Františka Xaverského od F. X. Balka, obraz Piety od Karla Škréty a řada dalších Škrétových obrazů na tribunách chrámu. Stěny, sloupy i oblouky jsou pokryty umělým mramorem.

Stavbou chrámu sv. Mikuláše chtěli jezuité demonstrovat svou moc a oslavit vítězství nad českými kacíři. Když v roce 1773 zrušil papež Kliment XIV. jezuitský řád, kostel sv. Mikuláše se stal hlavním farním chrámem malostranským.