náměstí Generála Kutlvašra — PRAHA iNFO

Náměstí Generála Kutlvašra se nachází na katastrálním území Nusle.

Na severní straně náměstí najdeme památník 1., 2. a snad i třetího odboje (dříve památník československých legionářů, kde byla uložena i prsť od Zborova a Tarnopole, z bojiště našich legií v červnu a zejména červenci 1917, vlastní bitva u Zborova proběhla 2. července 1917).Pluky "Sv.Václava" (později T.G.Masarykem přejmenovaný na 1. střelecký pluk Mistra Jana Husi), Jiřího z Poděbrad a Jana Žižky z Trocnova, které u Zborova tehdy bojovaly a ztratily 185 životů, dostaly od ruského velení čestný název pluky 18. června podle ruského kalendáře (a data, kdy byla zahájena vojenská ofenzíva 1. července 1918 podle kalendáře našeho) a mohly si na své prapory a korouhve připevnit čestné georgievské stuhy z příkazu velitele armády generála Selivačeva. Velitel čs. brigády plukovník V.P.Trojanov byl ministrem Alexandrem Fjodorovičem Kerenským povýšen na generála. Původní památník byl zničen v padesátých letech a poté byl zapálen i blízký kostel Sv.Václava (na jeho opravu uvolnila hotovost operní zpěvačka Marta Krásová-kostel se podařilo opravit, památník našel však svou novou podobu až po roce 1989).

Náměstí se až do roku 1959 jmenovalo Náměstí Československých legionářů a stejnou adresu nesla i 91. osmiletá střední škola, dnešní fakultní základní škola "Táborská" v dolní části náměstí. Pak náměstí násilně změnilo název (raději nevzpomínat). Nad památníkem je Nová Nuselská sokolovna z roku 1925. Sokol byl v Nuslích ustaven již v roce 1888.

Vedle centrálního parku stojí i Nuselská radnice postavená v letech 1908 až 1909, kterou v roce 1919 navštívil i náš pan prezident Osvoboditel T. G. Masaryk a údajně pronesl i projev z balkonu radnice k občanstvu "Města Nusle" (k Praze byly Nusle připojeny spolu s Vinohrady a okolím v roce 1921).Jednotky tehdy poručíka Kutlvašra, hrdiny od Zborova, se proslavily i při dobývání čtvrtmilionové Kazaně, bašty bolševiků, kam byl po obsazení Simbirska československými legionáři v létě 1918 přemístěn generální štáb rudé armády a kde byl uchováván ruský zlatý poklad nevyčíslitelné ceny. Kutlvašrova rota měla za úkol pochodovat po pravém břehu Volhy, aby chránila legionářskou flotilu plující proti proudu Volhy na Kazaň od případného ostřelování z břehu. Přestože Kazaň byla legionáři držena pouze dva měsíce, pomohl tento úspěch T.G.Masarykovi dokončit v Americe jednání o založení samostatného státu. Ústup z Kazaně před čtyřmi Trockého armádami byl řízený (legionáři stačili odvézt celý zlatý státní ruský poklad a legionářská flotila se na Volze značně zvětšila), naši vojáci však neustoupili daleko, ale byli unaveni tak, že k operacím nebylo potřeba umrtvení, při zákroku usínali sami únavou. Generál Karel Kutlvašr převzal po demonstrativní sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece (velitele I.divize a prvního pluku Masarykových legionářů na Rusi- v Aksakovu 25.října 1918, jehož pomník stál na Pohořelci od založení republiky až do roku 1949) velení prvního pluku a se svou divizí rozprášil bolševická vojska, tak jak si to plukovník Švec i nejvyšší velitel legií T.G.Masaryk v říjnu 1918 představovali. Situaci zklidnil až M.R.Štefánik, který přijel z pověření T.G.Masaryka za legionáři v listopadu 1918, jmenoval redaktora Bohdana Pavlů plnomocníkem československé vlády a dále postupně přesvědčil T.G. Masaryka (je známý text jeho dlouhého dopisu T.G.Masarykovi) o výhodnosti obnovení neutrality s bolševiky, kterou T.G.Masaryk ještě při svém odjezdu z Moskvy 7.3.1918 nařídil. Legionáři neprohráli s bolševiky jedinou z 256 bitev a i když některá města byla obsazena téměř bez boje (Tobolsk, Tomsk, Omsk, Krasnojarsk, Irkutsk, Vladivostok) a jejich obsazení po předchozích krutých bitvách připomínalo husitskou bitvu u Domažlic, padlo v boji s rudogvardějci téměř 4000 našich legionářů. Bolševici dopadli ještě před dobytím Kazaně snad nejhůř v druhé bitvě o Murino na magistrále trvající 17 hodin, kde byla zničena Golikovova armáda a jejich ztráty jsou odhadovány na 15 000 mrtvých a nezvěstných (řada se jich utopila v Bajkale). Za jedinou hodinu dík bočnímu obchvatu kapitána Kadlece (později též legionářského generála) zůstalo jen na trati magistrály 739 mrtvých bolševiků. Po této bitvě, které byly všude plné noviny, nazvali v Americe T.G.Masaryka pánem Sibiře a čechoslováci byli ve světě známí úplně každému. Podobně jako na Volze vznikla i na Angaře legionářská flotila z níž se proslavil v boji na Bakale zejména obrněný parník Sibirjak se svými vlečnými loděmi. Dobře mířená střela z vlečné lodi na 5 km zasáhla pýchu bajkalské bolševické flotily, ledoborec Bajkal, loď čtyřikrát větší než známá Aurora, který byl při stavbě magistrály používán i jako trajekt pro vlaky.Dostal ránu na komoru, přímo do prachárny a je známé i jméno úspěšného střelce, pprap. Kolín. Sibirjak a další naše lodi potom pronásledovaly a postupně obsadily celou bajkalskou flotilu, zejména další vyzbrojený ledoborec Angara, stejně mohutný jako potopený Bajkal. Karel Kutlvašr, který se proslavil i ve druhé světové válce, po níž byl vězněn komunisty, a byl přítelem Jana Masaryka, je zde zástupným symbolem všech hrdinů prvního i druhého odboje. Jeho busta zdobí Nuselskou radnici. U Nuselské radnice ve stejnojmenné stanici staví tramvaj č. 18 a autobus 193.